Všichni jsme Klienti a Debilové

   III.světová aneb Všichni jsme Klienti a Debilové

Minulý týden jsem měla to "štěstí", že kamkoliv jsem vkročila byla jsem svědkem podobného typu konverzace…

Debilové v obchodě...

Začalo to v Albertu, kde prodavačky, které stály u jednoho z regálů byly dost rozlícené nad chováním zákazníka (" Klient"), který si nabral pečivo a pak jej celé znovu vysypal zpět poté co jej ošahal. "Strašný fakt!"..."No jo no, co po nich chceš...Debilové…"

Debilové v gastru...

Poté jsem se šla uklidnit do kavárny, kde se ovšem odehrála další scéna. Jedna z maminek, která si sebou vzala své dítě (Klient a půl) se rozhodla nás všechny obšťastnit tím, že dítě přebalí přímo uprostřed kavárny na stole (WC asi 5 kroků od ní). Atmosféra nebyla příjemná a personál nic napřímo neřekl, ale po odchodu této Klientky to začalo: "Ty vole já už fakt tady z těch matek nemůžu". "A takové mají vždycky aspoň jedno děcko vždycky...Strašný chování. Úplně blbá, fakt!"

Debilové v knihkupectví....

A nakonec jsem se ještě prošla do knihkupectví, kde jedna mladá prodavačka druhé líčila scénu s paní, která si přišla pro balíček (Zásilkovna ) a nebyla schopna akceptovat, že nejde platit kartou a sprostě jí vynadala. Nad pokladnou visela mimochodem hodně velká cedule s omluvou a upozorněním, že dnes není možno platit kartou. Jako fakt velká cedule. Mladé prodavačce se asi vařila krev, protože líčila kolegyni, že už to nevydržela a do obrovské cedule i bouchla a ta se nebezpečně rozhoupala. Zřejmě xtá epozida s xtým Klientem už byla moc. Konverzace byla prošpikovaná větami typu: "Ti lidi jsou fakt kreténi. Já to nechápu, snad neumí číst, nebo co? A druhá kolegyně: "Se nemá cenu rozčilovat...Debilové…"

Debilové ve wellness

Týden byl završen v jednom nejmenovaném wellness, kde stála už před otevřením obrovská fronta a za mnou dvě dámy cca 30+, které si ukazovaly vouchery, které nafasovaly ve svém zaměstnání jakožto součást vánoční prémie. Rozhovor vypadal asi takto: "No představ si Ivan mi říkal, že někteří to ani nechtěli". "Tak to nechápu...a kdo?" "No, většinou ajťáci. Přej se nechou vyslíkat do nahá v sauně". "No ale to přece nemusí,dostanou přece plachtu". Pokrčení rameny obou dam a pak ta první říká" "No, už jsem Ivanovi řekla, ať to příště od nich vybere a rozebereme si to". A druhá souhlasně přikývla a dodala už jen očekávané: No co chceš...Ajťáci nemají sociální skills...Prostě debilové".

Všichni jsme Klientem a všichni jsme někdy Debilem: Proč a co teď s tím?

Všichni jsme Klientem. A všichni jsme občas Debilem. Otázkou zní jak často a kde všude. Je v naší moci být menším Debilem, ale ne vždy se nám to daří, že?

Doba, kdy Já já já jenom já je všemocným heslem přímo nahrává Klientovi v nás a to všude. Být Klient znamená mít moc a zároveň je prostorem pro to být Debilem.

Co je na tom všem nejvíc zarážející je to, že jsme tedy zřejmě společnost pěkných Debilů...a že se v nás odehrávají dost nepěkné emoce. A to tady popisují jedno město v jedné malé zemi...ale co celek? Pokud je jen u nás tolik Debilů, tak kolik jich je po světě? Živíme v sobě agresi a sami k ní zároveň přispíváme. Je to jako začarovaný kruh, který roztáčí soukolí neviditelného, ale čím dál více hmatatelného Zla. My sami jsme tím Zlem a nechceme si to přiznat.

Jak se v naší supercivilizované a hyperkorektní společnosti popasujeme s těmito emocemi a budeme schopni přijmout konečně zodpovědnost sami za sebe a neskrývat se za status Klienta?

Emoce doutnají, a výbuch je za rohem. Snad se nám všem povede vrátit se k základnímu souboru slušného chování (učíme se ho nakonec cca od školky) a znovu alespoň slušně pozdravit, říct prosím a děkuji a vrátit se postupně k lidskosti, který zahrnuje i trochu tolerance k Debilům i k tomu Debilovi v sobě.